Dějiny literatury začínají srovnatelně na dvou místech: ve starém Sumeru a starém Egyptě. Egypt obohatil literární svět o svébytný pohled na život i smrt.
V tomto dílu projdeme období od 7. do 17. dynastie, tedy První přechodné období, Střední říši a Druhé přechodné období, kdy vznikly tzv. Texty rakví a velkého rozvoje dosáhla filozoficko-náboženská a narativní literatura, tedy naučení, mudrosloví a povídky. Nejznámější je dnes díky novodobému převyprávění Miky Waltariho povídka o Egypťanu Sinuhetovi.
Předchozí období: Následující období:
Egypt – Nová říše
První přechodné období (cca 2180–2055 př. l.)
Existence 7. dynastie je nejistá. Ani o vládě 8. dynastie není téměř nic známo. Výjimkou je faraon Ibi (vládl kolem roku 2170 př. l.), v jehož hrobce v nekropoli u Sakkáry se našly poslední texty pyramid.
Herakleopole Magna (egyptsky Nenísovet) poblíž Fajjúmské oázy v Dolním Egyptě bylo sídlo faraonů 8., 9. a 10. dynastie. Ve zbytku země vládli nomarchové, z nichž někteří se mocí vyrovnali faraonům.
11. dynastie (2080–1940 př. l.) vznikla z rodu nomarchů v Thébách v Horním Egyptě. První vládce Mentuhotep I. se prohlásil faraonem a jeho nástupci bojovali s vládci z Herakleopole. Kolem roku 2030 př. l. pomocí vojenské a náboženské (vyhlásil nové sjednocené božstvo Amon-Re) strategie sjednotil Mentuhotep II. celý Egypt.
V prvním přechodném období došlo k rozvoji lidové tvorby a rozšíření řemeslných znalostí (rozšíření znalosti hrnčířského kruhu, objev bronzu, posmrtné masky ze sádry), v hrobkách nomarchů se nacházejí texty rakví.
Střední říše (2055/2040–1650 př. l.)
Téměř celé období vládne 12. dynastie (1939–1760 př. l.). Vládci: Amenemhet I., II., III., IV., Senusret I., II., III. a královna Sobekneferu.
Dále sem zasahuje konec 11. dynastie a 13. dynastie.
Hlavním městem byla Amenemhet-ic-tauej („Amenemhet se zmocnil Obou zemí“), jejíž název se zkracuje na Ictavej. Toto město se nacházelo u dnešního Lištu (el-Lisht), nedaleko vstupu do fajjúmské oázy.
Amenemhet I. nechal postavit pevnosti na hranicích, Senusret III. dobyl Núbii a úspěšně válčil v Palestině.
Během tohoto období se stal populárním bohem Osiris. Významné místo zaujímalo heliopolské náboženské centrum, kde byli uctíváni sluneční bozi Re a Atum. V pohřbívání došlo k demokratizaci, místo královských textů pyramid se objevují texty rakví. V literatuře se nově objevují tzv. královské novely, matematické texty a hlavně narativní literatura – povídky.
Druhé přechodné období (cca 1650–1550 př. l.)
Po smrti posledního panovníka 13. dynastie byl Egypt opět rozdělený na několik částí. Nilskou deltu ovládali Hyksósové (14. a 15. dynastie) a jižní část pokračovatelé egyptských faraonů Střední říše (16. a 17. dynastie), kteří sídlili ve Vesetu (Théby). V Núbii vzniklo nezávislé království s centrem v Kermě.
Hatueret (řecky Avaris, dnes Tell ed-Dabaa) – hlavní město hyksóské vlády. Hyksósové byli Semité ze Syropalestiny. I když byli později líčeni jako barbarští válečníci, pravděpodobně se v nilské deltě usadili pokojnou cestou. Do Egypta přinesli znalost jízdy na koni, bojové vozy, používali reflexní luky a zakřivené šavle.
Přechodné období končí úspěšnou válkou egyptských vládců proti Hyksósům a znovusjednocením Egypta.
Žánry
1) Texty rakví a knihy mrtvých
V první přechodné době nacházíme poslední texty pyramid (8. dynastie, 22. století př. l.). V této době už nebyly vyhrazené pouze pro faraonovu rodinu. Vedle textů na stěnách pyramid se nově objevují (od 11. dynastie) texty psané na rakvích a kanopách – tzv. texty rakví. Tento žánr se udržel až do Pozdní doby.
Dosud známe asi 1200 jednotlivých „básní“ textů rakví. Nejčastěji se objevují na rakvích vyšších úředníků 12. dynastie (vnitřní strana rakví), poté v novější podobě ve 13. dynastii (vnější strana rakví). Důraz je kladen na stvoření, zajištění bezpečné cesty do zásvětí a posmrtný soud.
Řadíme sem i soubor Knihy dvou cest, které obsahují popis cesty skrze podsvětím včetně jmen nebezpečných míst a démonů, která je potřeba znát, aby cesta byla úspěšná. První texty se objevují na konci 12. dynastie.
Za doby 17. dynastie (konec 2. přechodného období, cca 1600 př. l.) se začíná objevovat kniha s názvem O vycházení do dne, tzv. Kniha mrtvých. Tyto texty se dále vyvíjely.
2) Královské novely
Tyto narativní texty zdůrazňují postavení panovníka jako prostředníka mezi lidmi a bohy, vyprávějí o králových činech. Nejstarší texty pocházejí ze Střední říše (Berlínský kožený svitek).
3) Hymny
Hymny (duau) jsou lyrické skladby oslavující boha nebo panovníka, mají ustálenou strukturu. V průběhu Střední říše vznikaly první hymny na Usira. Ke klasickým skladbám je řazený především cyklus hymnů, které oslavují krále Senusreta III. (12. dynastie).
4) Naučení a mudrosloví
Naučení (sebajet) = soubory moudrých rad do života.
Zatímco ve Staré říši sepisovali naučení vysoce postavené osoby (princ Hardžedef, vezírové Ptahhotep a Kagemni), ve Střední říši to byly i vyšší úředníci – např. Naučení muže synovi nebo Loajalistické naučení. Obě tato naučení si zachovala oblibu i v Nové říši, kde sloužila jako pomůcky při výchově a vzdělávání úředníků. Obsahují chválu na panovníka jako garanta řádu.
Loajalistické naučení také radí, jak zacházet s podřízenými.
Chetejovo naučení (Satira na povolání) – vyzdvihuje povolání písaře, dává rady pro řádný život. Oblíbené zvl. v ramessovském období.
Jiná jsou tzv. královská naučení:
Naučení pro krále Merikarea (10. dynastie) – autorem by měl být jeho otec Chetej III., text rozebírá okolnosti vlády a zdůrazňuje principy správného vládnutí.
Naučení Amenemheta I. synovi (12. dynastie) – oblíbené, často opisované. Amenemhet I. byl zabit při palácovém spiknutí, spis měl zajistit poklidné převzetí moci jeho synem.
K mudroslovné literatuře patří i stížnosti a nářky, pesimistické skladby o protikladu řádu a chaosu.
Napomenutí egyptského mudrce – rozsáhlá skladba, mudrc Ipuver zde popisuje zlo a chaos, stěžuje si u boha Reatuma na špatný stav země.
Nářky Chacheperresenebovy – vznikla asi za 12. dynastie, stěžuje si na špatný stav země.
Nefertejovo proroctví – prorokování zkázy země na konci 4. dynastie, kterou napraví nový vládce Amenemhet I. (zakladatel 12. dynastie). Jde o politickou propagandu ve prospěch vládců 12. dynastie.
reliéf zobrazující krále Amenemheta I.
Stížnosti výmluvného venkovana (kolem 1850 př. l.) – má narativní rámec: okradený venkovan se dovolává spravedlnosti, jeho stížnost se vrchnosti líbí, a tak si ji vyslechnou 9x. Skladba působí jako učebnice (prosté) rétoriky a pojednání o potřebě spravedlnosti a řádu, zároveň působí ironicky, jako satira na soudobé soudnictví, a kritizuje společenskou nestabilitu a nejistotu za dob 12. dynastie.
Rozhovor muže s vlastní duší (kolem 1850 př. l.) – dialog muže, který rezignuje na život, a jeho duše (ba), která ho přesvědčuje, aby žil.
5) Korespondence a správní tety
Domácí korespondence od Staré říše. Významné korpusy dopisů: Hekanachtovy papyry (začátek 12. dynastie, Théby, dopisy správního charakteru – vedení zádušního chrámu), Láhúnské dopisy (konec 12. dynastie, oblast il-Láhún, fungování města a zádušního chrámu, hospodářství obecně), depeše ze Semny (konec 12. dynastie, Théby, administrativa hraničních pevností, zprávy o núbijském obyvatelstvu).
Vzorové dopisy – od Střední říše, sloužily vzdělávacím účelům.
Kemejet – skladba sloužila k výuce písařů i v Nové říši.
6) Onomastika
Onomastika = lexikální soupisy, důležité pro pochopení některých pojmů. Nejstarší pocházejí z konce Střední říše, např. Onomastikon z Ramessea.
7) Narativní literatura
Literatura založená na fiktivním příběhu, povídka. Narativní prvky již od Staré říše, fiktivní příběhy až od Střední říše.
Povídka o Sinuhetovi Díky převyprávění od Miki Waltariho v knize Egypťan Sinuhet je nejznámější. Byla oblíbená už ve starém Egyptě (školní text, mnoho opisů). Napsaná byla v ich-formě (ostatní povídky většinou v er-formě). Rámcový příběh – autobiografie dvořana Sinuheta (děj se odehrává na počátku 12. dynastie), který po smrti Amenemheta a převratu uprchne do Syropalestiny na dvůr místního vladaře. Poté co jeho děti vyrostou a zaujmou u dvora postavení, se vrací zpět do Egypta, kde je přijat novým panovníkem Senusretem I.
Povídka o trosečníkovi (vznik cca 2000–1900 př. l.) – rámcový příběh a 2 vnořená vyprávění (jedno o trosečníkovi a jeho setkání se zlatým hadem, druhý je příběh hada). Symbolický / mýtický význam, lidové prvky.
Chufu a divotvorci – soubor pěti povídek, egyptské „pohádky tisíce a jedné noci“. První povídka se nedochovala, druhá je o potrestání nevěrné ženy a jejího milence, třetí o dívkách obveselujících panovníka, čtvrtá o kouzelníkovi Džedim, pátá o budoucím králi.
Povídka o pastýřovi a bohyni – o pastýřovi, který v bažině potkává nejdřív strašnou, poté krásnou nahou bohyni
Povídka o Hajovi – jen zlomky
Povídka o králi Neferkareovi a generálu Sisenetovi – dochoval se pouze opis z Nové říše, o hledání spravedlnosti
Povídka o sportujícím králi a Povídka o rybolovu a lovu ptactva – jen zlomky, chvalozpěv na Amenemheta II., chvála pastýřství
papyrus Westcar s příběhem Chufu a divotvorci
8) Matematika
Většinou se jedná o různé cvičné úlohy – praktické užití matematiky. Znali i kvadratickou rovnici a posloupnosti.
Nejstarší matematické texty pocházejí ze Střední říše, např. Rhindův matematický papyrus z 15. dynastie = opis textu z 12. dynastie, pomůcka pro výuku matematiky od jednoduchých ke složitým úlohám.
Káhúnský matematický papyrus (12. dynastie)
Berlínský matematický papyrus (12. dynastie)
Moskevský matematický papyrus (13. dynastie, opis textu z 12. dynastie)
Tabulky z Achmímu (12. dynastie) – výpočty objemu
Kožený svitek z Luxoru (15. dynastie) – počítání se zlomky
9) Lékařské texty
První lékařské záznamy z doby Staré říše se nedochovaly. Nejstarší známé texty pocházejí ze Střední říše. Všechny byly psané hieratickým nebo démotickým písmem na papyrus nebo střepy.
Hieratický káhúnský papyrus (12. dynastie) – nejstarší dochovaný lékařský papyrus, ženská medicína.
Soubor papyrů z přelomu 12. a 13. dynastie – gynekologie, pediatrie a oftalomologie
Chirurgický papyrus Edwina Smithe (konec II. přechodné doby, 16.–17. dynastie) – nejrozsáhlejší, obsahuje popis 48 úrazů, jejich léčby + vysvětlivky pojmů.
První přechodné období (cca 2180–2055 př. l.) (7.–11. dynastie) Střední říše (2055/2040–1650 př. l.) (konec 11., celá 12. a 13. dynastie) Druhé přechodné období (cca 1650–1550 př. l.) (14.–17. dynastie)
Přehled:
Images:
1) reliéf zobrazující Amenemheta I. – author: tutincommon (John Campana) / wikipedia / Flickr, licence CC2.0
2) papyrus Westcar – author: Keith Schengili-Roberts / wikipedia, licence CC3.0
Napsat komentář